Vyrazili jsme v pěti na 4 dny, z toho v sedle jsme byli necelé 3 dny. Trasa: Pardubice - Praha - Mělník - Pardubice, ne kecám :-), z Mělníka jsme dojeli hopsa hejsa do Brandejsa a pak vláčkem do Boska.

Letošní puťák byl ve jménu hub, borůvek a našeho nového dvoudenního kamaráda Fredyho. Od Ramzové  se naše tlupa úspěšně přesunula přes Králický Sněžník, s degustací u pramene Moravy do úchvatné klášterní zahrady na Hedeči. Naše parta se tentokrát poskládala ze dvou mlaďochů, tří dobrovolníků a jednoho „zaměstnance“. Prožili jsme chvíle náročné, hodně humorné, ale v každém okamžiku požehnané. Naši hošani byli perfektní, porvali se hlavně sami s sebou a rozhodně vše zvládli se ctí.

Muž, který se zapsal do historie pardubického salesiánského díla.

Od svých mladých let jezdil s kluky jako vedoucí chaloupek organizovaných salesiány z Pardubic a intenzivně se podílel na setkáních přípravy vedoucích a dalších dobrovolníků. Byl správným vedoucím blízkým duši dětí a měl spoustu skvělých nápadů, kterými dokázal strhnout ostatní. Prostě ŠÉF – pod touto přezdívkou je známý v širokém okolí.

Jaké bylo poslední setkání absolventů tohoto školního roku? Nyní mohu napsat milé, přátelské setkání… Sešlo se nás tentokrát trochu méně, ale o to bylo setkání intenzivnější. Zahájili jsme ho již tradičně domácím obědem. Novinkou bylo, že nám ho připravila naše dobrovolnice, paní Burešová. A moc jsme si pochutnali! Jako vždy jsme si hodně povídali, ale užili jsme si společně i krátký program na téma: „jak funguje mužský a ženský mozek“. Zamysleli jsme se při tom, i zasmáli.