Setkání absolventů 23. – 24.1.2016
Poprvé v novém roce jsme se v sobotu sešli s mladými přáteli CDB, kteří k nám kdysi chodili na Kurzy přípravy na život. Dnes už žijí samostatně – Na vlastních nohou.
Stejně jako v září 2015 se sešla velmi pestrá společnost. Svobodní mladí muži, kteří se snaží pracovat a najít své místo ve světě. Dva milé mladé páry, které spolu sdílí první partnerské zkušenosti. A nakonec i mladá dívka, která se dokázala zcela postavit na vlastní nohy, má práci a bydlení již celý rok. Zahřálo nás u srdce, když mluvila o tom, jak jí v tom vlastně pomohly komunikační dovednosti získané na našich kurzech....
Nejprve jsme si popovídali u dobrého oběda, který jsme společně připravili. Staré moudro, že při práci se dobře povídá o životě, se i tentokrát u vaření osvědčilo. Odpoledne jsme sdíleli zkušenosti ze zaměstnání našich mladých přátel. Je to vždy cenné, protože každý vlastní sdílností obohatí ostatní účastníky. Odvážně hovořili o tom, co se daří i o tom co se daří méně.
Dalším z ústředních témat života jsou vztahy a to se projevilo i v našem společném povídání. Sdíleli jsme, jak se vyrovnávají s jinakostí svých partnerů nebo rozdílnými názory na důležitá témata. Jak hledají rovnováhu v praktických záležitostech, jako jsou například hospodaření s penězi, společné bydlení, komunikace s rodinou partnera a mnohé další.
Pozdě odpoledne jsme se vydali na procházku zasněženými Pardubicemi a při tom prakticky vyprovodili účastníky ze vzdálenějších končin na nádraží.
Před večerem jsme společně shlédli inspirativní dokument Opři žebřík o nebe. Hlavním hrdinou je zde slovenský farář Marián Kufa, který se na venkovské faře stará o bezdomovce, bývalé vězně, děvčata a kluky z dětských domovů, tělesně postižené a týrané matky s dětmi.
Poslední účastnice přijela kvůli zaměstnání až v 20.00. Těšila se na setkání a chtěla se s námi vidět, takže vážila dlouhou cestu, i když věděla, že bude jen na části setkání. Večer jsme tedy opět věnovali povídání o tom jak se jí i ostatním daří.
Celou dobu se naši mladí přátelé chovali vstřícně, pomáhali při přípravě společného občerstvení i úklidu. Jsem vděčná, že jsme se mohli setkat a vidět, jak se většina z nich rozvíjí a roste.
Iva Němcová